Změna

Stále více lidí se mě ptá, kdy už založím stranu. No, tak toho se asi nedočkáme. Nemám ambici být ani předsedou strany a už vůbec ne být premiérem. Být premiér nebo ministr je podle mého velmi zodpovědná funkce. Musíte mít připravený tým lidí schopných skutečně a dobře pracovat. Tým lidí, kteří mají v dané oblasti představu, co chtějí dělat, případně co chtějí či nechtějí měnit. Vést stranu je velmi těžká věc, zvlášť když z prostých lidských důvodů ani za tento dlouho a těžce sestavovaný tým nikdy nemůžete zcela ručit. 

Nemám ambici řídit vše a kecat do všeho. Opravdu. Samozřejmě mám jisté představy, ale v současném politickém systému jsou nerealizovatelné. Bezesporu bych si uměl představit na jednotlivých ministerstvech schopné odborníky nebo manažery, ale žádný z nich není tím, koho by do vlády jmenovaly parlamentní strany. Představte si, že by finance či hospodářství vedl renomovaný ekonom. To je v našich krajích věc nevídaná. Nebo že by obranu vedl někdo erudovanější než chemik, lékař či amatérská zpěvačka. 

V současném systému musíte vládnout v koalici a uplatit koaliční partnery nějakým ministerským bydlem. A na to bidlo si sedne stranický funkcionář, který svému předsedovi drží pod krkem nějakou stranickou frakci. A své místečko musí mít i předseda - ať už je odborník na cokoli či na nic - ministrem musí být i kdyby šindele padaly.

Takovou vládu bych tedy rozhodně řídit nechtěl prostě proto, že se řídit nedá. Jak chcete řídit pana Kalouska, když ovládá Finančně analytický útvar, který má pod dohledem všechny finanční transakce v zemi, a kdykoli kohokoli může nebo nemusí sestřelit z jakéhokoli bydla. 

Vzpomeňme, že první ránu dostal Vondra, jen co začal zkoumat čachry Kalouskovské party na ministerstvu obrany. Kýval se sice déle, ale spadl tak jako tak. Tím nesnižuji jeho odpovědnost za Promopro. Jako vždy je pozoruhodný nepoměr mezi nepostiženými megatunely a postiženým "tunýlkem", což ostatně i běžní občané pociťují denně.

Ostatně i Bárta se musel poroučet, jen co sáhl na desetiletí prověřené kšefty velkých stavebních firem napojených na velké strany. 

A je to tristní, když víme, že Bárta ani Vondra osobně nic neukradli. Jen cosi neuřídili a jsou z nich teď největší političtí špinavci. Neobhajuji je, ale v kontrastu s tím se na obraně rozkradly miliardy, ale lidé odpovědní - od Kalouska po paní Parkanovou - jsou stále ve fóru. 

Tohle rozum nebere a plést se do takové politiky se mi rozhodně nechce. Jsem zkažený z mnohaleté práce pro nadnárodní firmu, kde se prostě na manažerskou funkci najme schopný manažer, který, dokud má výsledky, pracuje, a když je nemá, tak letí. 

A ať nikdo neargumentuje tím, že jde o politické funkce. Principem našeho ústavního pořádku by mělo být důsledné oddělení moci výkonné a moci zákonodárné. Politika, ta stranická, ať se dělá v parlamentu a ten ať určuje mantinely vládě, kde vládnou zkušení a zdatní profíci. 

Představte si, že by obchodním či marketingovým šéfem Microsoftu nebyl nejlepší obchodník či markeťák, ale amatérský zástupce vlivné části akcionářů. To bychom se nejen počůrali smíchy, ale firma by šla brzy k ledu. Ne, že by v některých firmách takové pokusy nebyly, ale vždy končí špatně. Věřte mi.

Kupodivu v případě řízení státu, naší největší a zároveň také společné firmy, nás takový nesmysl nechává v pohodě. Tak já tedy v pohodě rozhodně nejsem.

Co s tím? Jediné reálné řešení je skutečně změnit politický systém tak, aby o kandidátech do parlamentu nerozhodovali kmotři prostřednictvím stranických kandidátek. A také aby budoucí šéf vlády mohl jmenovat ministrem toho, o kom si myslí, že je nejlepší, nikoli toho, koho mu nadiktují koaliční strany - tedy opět kmotři a parta kolem nich. 

Je důležité, aby vláda - tedy exekutiva - byla skutečně oddělená od moci zákonodárné - tedy parlamentu. On tento princip tak nějak předpokládá jak Ústava ČR, tak Listina základních práv a svobod. Bohužel ústava je zpatlaná tak, že v tomto si protiřečí. Píše se tu: "Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu“ a také" Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní". Což dává důvod se domnívat, že tyto tři pilíře  - soudy, exekutiva a parlament - by měly být odděleny. Bohužel je tomu naopak - jsou velmi úzce propojeny (hlavně ty první dva), ovlivňují se a tím se naprosto paralyzují, neboť jsou závislé na sobě navzájem. A to je zlé, protože pokud je vláda přímo existenčně závislá na parlamentních stranách, je tu gigantický prostor k vydírání a nutnost neustále uplácet pro udržení stability vlády. 

Daleko čistší by bylo, kdyby parlament pouze navrhoval a přijímal zákony a vláda vládla naprosto odděleně, to znamená vládu jmenovanou přímo voleným prezidentem. Těm, kdo se při této myšlence a pohledu na Hrad děsí, připomínám, že současně navrhuji zavést také přímou odvolatelnost takto vládnoucího prezidenta - to aby nám nezvlčil a byl nucený se chovat skutečně odpovědně. Věřte, že každý, kdo má nad sebou kontrolu a hrozbu vyhazovu, pracuje naprosto jinak, než ten, kdo má flek na celá léta jistý. 

A také mějme na paměti to, že v demokraticky fungujícím systému by prezidentské volby zřejmě vypadaly jinak. Stěží by prošly manipulace, nezákonnosti a protiústavnosti jako při volbě poslední. 

Ale zpět k meritu věci - stranu zakládat určitě nebudu. Ale když už jsem se do té politiky pustil a získal důvěru mnoha lidí, neustále přemýšlím, jak tu důvěru nejlépe využít pro dobro věci. 

To, co mě napadá, vychází z toho, k čemu burcuji již léta – vy, přátelé a občané, vy, prosím, zakládejte v regionech své strany a hnutí. Jsem připraven Vás podpořit, pokud se shodneme alespoň na jediné principiální myšlence - na tom, že se v první fázi pokusíme prosadit zákon o referendu, ve kterém by se pak hlasovalo o změně ústavy a politického systému směrem k posílení přímé demokracie. Tedy přímé volby poslanců, hejtmanů, starostů, senátorů a prezidenta a možnost je také občanským referendem odvolat. Včetně prezidenta. Skutečné oddělení moci výkonné a zákonodárné tím, že vládu sestavuje přímo volený a referendem odvolatelný prezident.

Jednotné hnutí zastřešující iniciativy z regionů celé ČR má šanci udělat dobrý volební výsledek. Má šanci být silným hráčem, který výměnou za podporu koaliční vládě vyjedná odhlasování zákona o referendu. 

Samozřejmě z výše uvedených důvodů odmítám, aby se takové hnutí samo účastnilo vlády a mělo nějaké ministry či jakékoli prebendy. Cílem není být ministrem, cílem je změnit nevyhovující politický systém. Vše ostatní - další desítky principiálních zákonů - po této změně přijde samo, každý z nás bude mít daleko větší šanci prosadit změny, o kterých myslí, že jsou třeba.