Zdař Bůh nebo Čest práci?

Exministr, expředseda a exposlanec Cyril Svoboda ukončil svůj projev na právě proběhlém sjezdu lidovců přáním, aby se lidé v budoucnu zdraviliZdař Bůha neČest práci. V prvním momentu jsem si vzpomněl na cimrmanovský pozdravZdař Bůh Kristus. Ovšem v druhém sledu mi došlo, že lidovecký expředseda vystihl tu nejhorší podstatu ideologických hnutí a stran. Tedy že cílem je, aby bylo po našem - tedyZdař Bůha nepřítelČest prácimusí být zničen.

Jakoby otázka bytí a našeho světa spočívala v tom, zda bude panovat Zdař Bůh nebo Čest práci. 

Ale houby Cyrile! Svět je přece barevný a jen ať se v něm každý zdraví, jak chce. Ideologie není zlá jen do té doby, dokud nezačne nutit ke své víře nevěřící. Měl jsem za to, že křesťané z ideologické nesnášenlivosti už vyrostli a stejně tak se to učí také socialisté a komunisté. 

Cyril, "vzletný řečník", také varoval před zhoubnými novotvary. V jeho pojetí to jsou nová politická hnutí, např. Babiše, Okamury, či Janečka, která budou chtít zničit politické strany. A mohla by zničit i lidovce. 

Milý Cyril si jako obvykle vše popletl. Chtěl mluvit o křesťanství, které by mělo zvítězit nad komunisty, ale použil staré hornické Zdař Bůh, kterým se havíři, v drtivé míře ateisté, zdravili ještě v osmdesátých letech na dole Rudý říjen. 

Pokud jde o nová hnutí, ano, nová hnutí kritizují politické strany a jejich elity za to, co s touhle zemí v posledních dvaceti letech prováděly. Ale nikdo si neklade za cíl kteroukoli ze stran zničit. A už vůbec nikdo nemá v úmyslu ničit lidovce. Na politické i historické znemožnění jim přece stačili lidé jako Kalousek, Severa, Parkanová nebo náš Cyril Svoboda. 

Žádná z demokratických stran a žádné demokratické hnutí si neklade za cíl diktovat komukoli nějaký pozdrav. Mým osobním cílem není, abychom se zdravili tak či onak. Jediným cílem je, aby Pozdrav Pán Bůh nebo Čest práci mohl každý nahlas říct, bez obav z fanatiků, co vidí svět jen jako bojiště, na němž musí zvítězit ta jejich pravda. 

To mi připomnělo dopis lidoveckých žen, které jsem pobouřil výrokem, že ten, kdo ze systému jen bere a společnosti nic nedává, je parazit. Angažované lidovecké dámy to vztáhly na sebe a žádaly, aby se předseda senátorského klubu za KDU-ČSL ohradil ve jménu demokracie, ukončil dehonestaci matek, protože dělení občanů do kategorií k demokracii nepatří. Milé dámy, milí lidovci. Mám Vás rád a vím, že i mezi Vámi je spousta straníků a politiků, kteří vědí, že je to přesně naopak. 

Ano, i v demokracii je mnoho kategorií lidí. Například pracující na straně jedné a na druhé straně ti, co nepracují, přestože by mohli, a z pouhé lenosti se nechávají živit druhými. Kategorie lidí, o jejichž parazitování je společensky nepřípustné mluvit. Váš velmi vážený senátor Jiří Čunek Vám o tom může vyprávět.

Demokracie nespočívá v tom, že se tvářím, že to nevidím. Naopak demokracie spočívá v tom, že mám právo - a já tvrdím i občanskou povinnost - bojovat se zjevnou nespravedlností, kdy ten, kdo pracuje, má častokrát méně než ten, kdo na systému parazituje. Když chcete hájit matky, tak, prosím, hajte ty matky, které pracují, matky které řádně vychovávají své děti k práci a vzdělání, matky a rodiny, které jsou a budou pilířem naší společnosti. Matky a rodiny slušných pracovitých lidí, kterým se podpory státu nedostává mimo jiné proto, že peníze odčerpávají příživníci. 

Buď práci čest - k tomu nám dopomáhej Bůh.