O listopadu 1989 panují od počátku velké mýty a listopad 89 se stal symbolem něčeho, čím možná ani nebyl. Stal se symbolem přechodu k demokracii, k systému, ve kterém bude vládnout spravedlnost a demokracie. Hlava revoluce Václav Havel tehdy občanům sliboval ekonomické reformy, které rozhodně nepřinesou inflaci a nezaměstnanost, ale naopak skutečné a větší sociální jistoty.
Pokud tedy chceme uctívat listopadový převrat, pak je nutné postavit se pravdě do očí a otevřeně pojmenovat to, co lidé od listopadu očekávali, a rozhlédnout se kolem sebe, jak se jejich očekávání naplnila.
Největší vzyvatelé symbolů listopadu se od skutečných myšlenek listopadu nejen vzdálili, ale mnozí přímo proti nim bojují. Tak jako minulý režim neměl mnoho společného s komunismem, tak dnes současný režim má daleko do skutečné demokracie a zasluhuje stejně radikální reformu.
Veřejnost je obelhávaná, že v demokracii už žijeme. To je největší polistopadový mýtus. Demokracie je systém, v němž je nositelem veškeré moci lid. Držitelem moci v našem státě jsou však stranické elity několika málo vybraných stran. Zákony jsou nastaveny tak, aby omezily konkurenci nových nezávislých stran. Ať už jde o přístup k médiím, k penězům, o volební přepočty či omezující kvorum pro vstup do Sněmovny. Střídání několika stranických klik sebou nese korupci a zneužívání moci, protože tito vyvolení nejsou kontrolovatelní a jsou neodvolatelní.
Největším nepřítelem demokracie jsou elity přisáté na dnešní moc a na veřejné peníze. To, čeho se naši takzvaní "demokratičtí" politici nejvíce děsí, je proto právě demokracie a je výsměch občanům, když dnes slaví přechod k demokracii ti, kdo se demokracii desítky let brání.
Velkou část problémů naší země nevyřeší žádné volby za stávajících nedemokratických pravidel. Je nutné systém změnit a přijmout :
Zákon o obecném referendu bez omezení kvórem a s minimálními omezeními témat,
Zákon, který jasně stanoví hmotnou a trestní odpovědnost politiků,
Přímou volbu a odvolatelnost všech politiků
a do Ústavy výslovně zakotvit právo každého občana na spravedlnost.
Nic není pro náš život podstatnější než spravedlnost. V naší zemi selhává po desítky let spravedlnost, beztrestně se korumpuje, krade, podvádí. Lidé jsou okrádání nejen zločinci, ale dokonce justičními mafiány či “státem posvěcenými” exekutory.
Demokracii nedělá to, že většina přehlasuje menšinu, ale to, že každý se dovolá svých práv.
V naší zemi to je zatím neuskutečnitelný sen. Pokud se kdokoli z politiků chce dovolávat nějakých myšlenek Listopadu 89, pak by nám všem měl pomoci prosadit právo na spravedlnost, a to právo nepromlčitelné.
Ta nepromlčitelnost je důležitá - spravedlnost není nějaký formální proces podle zákona a v zákonných termínech. Spravedlnost je, pakliže se dočkám spravedlivého rozsudku, jestliže soud nehledí jen na zákon, ale na přirozené právo a zdravý rozum a lidskou spravedlnost, a to kdykoli, kdy se o nespravedlnosti dozví.
Viníci největších polistopadových zlodějin jsou dodnes beztrestní, případně amnestovaní, a obyčejné občany státní nespravedlnost nemilosrdně drtí.
Podívejme se, kam jsme se po roce 1989 posunuli. Český exekuční systém, který funguje podle takzvaně demokratických zákonů, likviduje masově lidi.
A možná žádný komunistický aparátčík by si netroufl rozkrást to, co naši kapitalističtí oligarchové. A Ti, kdo kdysi stáli fronty na banány, dnes stojí fronty na práci, protože jejich fabriku kdosi rozkradl za účasti státního aparátu a vrcholných pseudodemokratických politiků.
To není země, v níž kvete právo a spravedlnost.
Jediným řešením je posilování demokracie - tedy rozhodovací a kontrolní moci občanů.
Příkladem nám budiž dva přístupy ke stejnému problému - Východní Ukrajina a Skotsko. V obou zemích velká část občanů na svém historickém území žádála samostatnost.
Britové vypsali refendum, tedy demokratické řešení. Kyjevská vláda poslala tanky a bombardéry.
Ptejme se, jaké principy řešení chceme přijímat - zda diktát elit nebo demokratickou diskuzi a volbu. Je hodně varovné, že jak česká politická scéna, tak evropská politická elita většinově odmítá demokratické principy v momentě, kdy jdou proti zájmům stranické či ekonomické lobby.
To, že u nás diskuse o vadách našeho systému a nedemokracii nevznikla, neznamená, že nezačne. To, že se politici demokracii s osobní vymahatelnou odpovědností brání zuby nehty, a to zprava i zleva, neznamená, že v budoucnu demokracie nezvítězí. Nezbývá než vládnoucím stranickým elitám opakovat, že otázka nestojí zda skutečná přímá demokracie ano či ne - otázka je pouze, kdy k tomu naše politické elity donutíme.
