Reklama
Tomio Okamura

Zvířecí nevěstince versus rodina

10. 02. 2015 8:30:00
V sobotu Slováci hlasovali v referendu. Otázky v referendu byly samy o sobě kuriózní a byly výrazem zoufalství velké části občanů Slovenska. Hlasovalo se o tom, jakému svazku se má říkat manželství a zda mohou páry stejného pohlaví adoptovat děti či zda má být sexuální výchova na školách nepovinná.

Obhájci liberalismu vyzvali k bojkotu referenda a díky tomu hlasování o ochraně tradiční rodiny skončilo na Slovensku nezdarem. Hlasování se zúčastnilo jen 21,4 procenta voličů, přičemž podmínkou platnosti byla nadpoloviční účast.

Hlasovat o tom, co je manželství, je skutečně nevídané řešení zapeklité otázky: podíváme-li se do slovníků, tak se dozvíme zcela samozřejmou věc: „Manželství jest spojení muže a ženy odpovídající právu. Výměr tento předpokládá, že právní řád, ať duchovní, ať světský, upravil poměr mezi mužem a ženou, že z přirozeného lidského poměru životního stal se poměr právní“. (Ottův slovník naučný)

Samozřejmě i modernější slovníky tvrdí, že manželství je "trvalé soužití muže a ženy uzavřené zákonným způsobem”.

Dalším problémem Slováků je sexuální a etická výchova - rodiče protestují proti tomu, aby se děti ve školách navzdory vůli rodičů učily věci a infikovaly hodnotami, se kterými jejich rodiny bytostně nesouhlasí. To, že tady musíme hlasovat o takové samozřejmosti jako je manželství či rodina a zda děti učit či neučit sexuální nevázanosti, je důkaz, že tu máme opravdový problém. Hodnotový - rozbíjíme tradiční model rodiny a evropských morálních hodnot, ale místo nich nepřichází nic, jen rozplizlost.

Základem státu je rodina: to není fráze, ale základní fakt. Rodina je táta, máma a děti, a to, že tento fakt stále více upadá, je součástí evropské civilizační krize, která má fatální důsledky. Rodí se méně dětí a čím dál více dětí vyrůstá v neúplných rodinách, děti jsou často vychovávány jako malí sobci, kteří nebudou schopní se o nás v budoucnu postarat. Nebude to vina dětí, ale naše - že jsme jim nepředali hodnoty nezbytné pro zachování naší civilizace, tedy odpovědnost vůči druhým, která se nejlépe a nejpřirozeněji učí v rodině.

Dospěli jsme tak daleko v etické zvrácenosti, že ten, kdo obhajuje tradiční rodinu, je negativně označkovaný jako homofob, a tak se stále více lidí bojí svůj názor říct nahlas. To ostatně známe i z jiných témat - pokud jste vlastenec, jste nacista, když se vám nelíbí nadprůměrná kriminalita Romů, jste rasista, a když nechcete, aby se do vaší země stěhovali radikální muslimové, tak jste xenofob. Neexistuje diskuze. Boj s jiným názorem se přesouvá do roviny nálepkování. Bohumil Pečinka v Reflexu nedávno správně podotkl, že se německé politické elitě podařilo rozložit hnutí PEGIDA usilovnou dehonestační kampaní, kdy z účastníků protestů proti muslimskému radikalismu, z normálních a slušných občanů, udělali mainstreamoví politici a média rasisty, xenofoby a nacisty. Stejně jako u nás.

Výsledkem je, že už se lidé bojí účastnit demonstrací, aby nebyli označení za rasisty, ale myslí si stále totéž. Problém se podařilo zamést pod koberec a velkou část lidí umlčet. Bylo to nezbytně nutné, protože svobodné protesty ohrozily vládnoucí politické elity.

Začalo to tím, že jsme bojovali o svobodu slova a svobodu rozhodovat ve své zemi. Po čase jsme směli říkat cokoliv, ale elity kašlou na to, co jim občané říkají. Dnes nadchází fáze, kdy přicházíme i o tu malou možnost svůj názor svobodně vyslovit. Současné režimy jsou sofistikovanější než staré diktatury - cenzuru nahradila autocenzura a lidem se vnucují správné názory pomocí manipulujících médií. Odpůrci už vesměs nejsou zatýkáni, ale jsou společensky likvidovaní. Tak vypadá moderní pojetí takzvané západní demokracie, která má do demokracie daleko a je v podstatě jen modifikací moderních diktatur.

Nástrojem “demokratické” politiky se stává lež, pomluvy a překrucování faktů. Bouráme společenská tabu. Tradiční manželství se někomu už nelíbí - fajn - v Dánsku už není tabu zoofilie a jsou tu zvířecí nevěstince a sexuální turistika do dánských stájí jen kvete. Jak dlouho bude trvat, než začneme přemýšlet, zda manželství není také svazek ovce a muže? Zda klisna nemá právo na svého stálého lidského sexuálního partnera a na přiměřený podíl na dědictví po jeho smrti?

Zdánlivě absurdní úvahy spojuje jediné: zaměňujeme rovná práva s rovnostářstvím a mateme pojmy. Homosexuál, heterosexuál i zoofil mají stejná občanská práva, ale z nich nijak neplyne, že manželství není svazek muže a ženy.

Vážím si lásky mezi lidmi, a pokud opravdu muž miluje muže, žena ženu, pak to je pro mne stejně úctyhodné, jako když se milují lidé opačného pohlaví. Lidé mají mít svobodu, a to i tu ohledně sexuální orientace, ale nelze stavět na roveň svazek heterosexuální s jiným. Rodina, to je táta, máma a děti - ty děti jsou tím, co dělají rodinu rodinou a povyšují ji na institut hodný veřejného zájmu a podpory. Ostatně, i homosexuálové budou potřebovat důchody, ale děti, které na jejich důchody budou vydělávat, vzájemně nezplodí.

To je vše. Nic víc, nic míň.

Otázky v referendu na Slovensku:

- aby se manželstvím nemohlo nazývat žádné jiné soužití osob kromě svazku jednoho muže a jedné ženy

- aby párům nebo skupinám osob stejného pohlaví nebylo umožněno osvojení (adopce) dětí a jejich následná výchova

- aby školy nemohly vyžadovat účast dětí na vyučování v oblasti sexuální výchovy či eutanazie, pokud rodiče nebo děti samotné nesouhlasí s obsahem výuky

Zvyšte článku karmu!
Autor: Tomio Okamura | | karma: 39.95 | přečteno: 5140 ×
Facebook Twitter Google Plus

Diskuse

Vstoupit

V diskusi je 35 příspěvků.
Poslední z 24. 3. 2015, 10:54

Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz
Reklama