Navzdory vší skepsi, kterou Evropská unie u mě vzbuzuje, chovám stále naději, že úzká spolupráce a synergie Evropských států má smysl. ALE ZCELA JINAK NEŽ DOSUD.
Bezesporu bychom nejen dnes mohli vyjmenovat stovky chyb, které současná podoba Evropské unie má, a tisíce problémů, které denně působí. Velkou část z nich ovšem mají na svědomí také naše vlády, které to či ono špatně vyjednaly nebo vůbec opominuly řešit.
To nejzásadnější je ovšem plíživé bourání národní suverenity jednotlivých států a byrokratizace evropského superstátu.
A tady si myslím, že se projekt Evropské unie vyčerpal - řešením současných problémů není ještě větší federalizace a unifikace.
Už z principu nemohou anonymní úředníci dobře hájit a prezentovat zájmy jednotlivých občanů. Pravda, zájmy svých voličů nedokáží hájit ani přímo volení poslanci Evropského parlamentu, jejich hlas je příliš slabý a pravdou je, že po vstupu do parlamentu podlehnou kouzlu Bruselu a jejich názory se obvykle úplně odnárodní.
A je to pochopitelné - v Evropském parlamentu nastává dilema - hájit sobecky národní zájem vlastní země nebo zájmy celku? Jenže ve skutečnosti tak otázka nestojí - zájem celku bývá obvykle zájem nějaké nadnárodní lobby.
Věřím, že má smysl, aby Evropa v mnoha ohledech vystupovala jednotně, ale vždy to musí být Evropa silných suverénních národních států, kdy jejich politická reprezentace má sílu a pravomoci hájit zájmy svých občanů a tyto zájmy musí upřednostňovat.
Věříme v sílu demokracie
Věříme v to, že lidé si mají pokud možno vládnout sami. Už z tohoto principu plyne, že trend politických reforem by měl být přesně opačný - tedy nikoli přesouvání kompetencí a pravomocí na Brusel, ale naopak maximum pravomocí by se mělo přesunout na místní samosprávy, případně kraje a co nejméně by jich pak mělo zbýt na stát nebo na Brusel.
Je správné a prospěšné pokud můžeme po celé Evropské unii volně cestovat a obchodovat. Není ale normální ani přirozené, aby anonymní byrokrat někde v Bruselu či Štrasburku rozhodoval o tom, jak má vypadat cyklostezka v malé zastrčené obci tisíc kilometrů daleko nebo o tom, zda drobný sedlák smí či nesmí prodat sousedovi domácí sýr.
Nikde na světě a nikdy v dějinách dlouhodobě neuspěl koncept unifikovaného státu slepeného z vícero odlišných národů. Musím říct, že Češi to zažili v malém měřítku v rámci Československa, které víceméně násilím sdružovalo Němce, Čechy a Slováky. Konec nevraživosti mezi těmito národnostmi přineslo až rozdělení Československa a vznik čistých národních států.
Budoucnost Evropy je reálná pouze v silných suverénních národních státech, které spolu budou spolupracovat, ale nebudou si vzájemně diktovat.
Suverenita je priorita číslo 1
Zcela zásadním tématem dneška je pro nás boj o udržení a posílení české státní a národní suverenity. Pokud česká vláda mlčky přijme diktát Bruselu na povinné kvóty pro přijímání imigrantů, tedy další takové zásadní oslabování naší národní suverenity, tak to hraničí s vlastizradou. Vlastně nehraničí. Je to vlastizrada. První krok již udělali čeští europoslanci, když koncem minulého měsíce většina z nich zvolených za strany vládní koalice plus další, hlasovali pro rezoluci, která bude legálně rozdělovat ilegální imigranty po celé EU. Rezoluce byla i díky jejich hlasům většinově v Evropském parlamentu odsouhlasena. Evropská unie by tak měla zavést kvóty pro přijímání ilegálních imigrantů jednotlivými zeměmi EU a všechny země mají věnovat více prostředků na pomoc imigrantům. Celou rezoluci Evropského parlamentu finálně podpořil i šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker.
Jak vyplývá z přijaté rezoluce, podle většiny poslanců Evropského parlamentu by se nyní členské země EU měly místo ochrany vlastních hranic zaměřit na záchranu životů imigrantů. Ve společném usnesení proto europoslanci včetně českých vyzvali k větší otevřenosti hranic vůči ilegálním imigrantům, kterým by jednotlivé státy měly udělovat azyl na základě kvót. V odsouhlasené rezoluci se doslova uvádí, že "Evropský parlament vyzývá členské státy, aby více přispívaly do stávajících systémů přesídlování, a požadují po evropských zemích rovněž urychlení azylového procesu, což by umožnilo udělit azyl většímu počtu žadatelů.
Šílené! Já jsem absolutně PROTI. Nejsem necita, ale na to prostě nemáme. Výsledkem bude jen sociální pnutí a velké problémy. Náš stát i EU jsou zadlužené až po uši, nemáme kvůli hospodaření dosavadních vlád peníze na důchody, na nemocné děti se sbírají plastová víčka. Podle policejních statistik stoupá za současné vlády v ČR kriminalita cizinců. A ještě budeme přijímat a živit ilegální imigranty z Afriky či Arábie? Do těchto plánů zapadá i aktuální vládní návrh, aby měli nově i cizinci z třetích zemí, kteří u nás žijí a nemají občanství, volební právo. Je vidět, že vládní strany hledají hlasy kde můžou. Já s tím samozřejmě zásadně nesouhlasím.
Proboha, proč jste před rokem volili do Evropského parlamentu takové kandidáty?
Já jsem jako jediný parlamentní politik vloni upozorňoval na nebezpečí imigrantů, byl jsem za to popliván médii i ostatními politiky včetně dnešních pučistů v Úsvitu, udělali ze mne xenofoba či dokonce rasistu – a do roka a do dne došlo na moje slova.
Chování Evropské unie je plíživým bouráním naší státnosti, ke kterému žádná vláda ani poslanci nedostali od občanů mandát.
Česká republika je zem naše, pány v této zemi jsou čeští občané a my se nesmíme stydět nahlas říct: "Je to naše země a my budeme rozhodovat, koho do svého domova pozveme a koho ne".
O tom nikdy nemůže a nesmí rozhodovat bruselská komise.
Evropu svobodnou, nikoli standardizovanou
Spolu s expremiérkou Velké Británie Margaret Tchatcherovou věřím ve svobodnou Evropu, ne Evropu standardizovanou. Zmenšíme-li onu rozmanitost mezi člensky´mi státy, ochudíme celé společenství. Politická unie nesmí znamenat centralizaci unifikované moci v Evropě na účet oslabování národních vlád a parlamentů. Hlubší spolupráce nevyžaduje centralizovanou moc v Bruselu, ale jen a pouze hlubší spolupráci suverénních národů.
