Prosazuji deprivatizaci vody, tedy návrat vody do rukou měst, obcí či krajů. Privatizace naší vody, která proběhla pod taktovkou všech dosavadních vládnoucích politických stran v čele s ČSSD, ODS a KDU-ČSL je zločinem století.
A lidé za tyto zločiny platí tvrdou daň dodnes formou předražených cen, které jsou často vyšší než v západní Evropě, kde však mají trojnásobné platy. Lidé by na tyto privatizační zločiny těchto politických stran neměli u voleb rozhodně zapomenout.
Voda patří k tomu nejdůležitějšímu, co bychom měli společně chránit a opatrovat. Bez ní prostě nepřežijeme. Je to ta nejstrategičtější surovina, kterou máme. Vlastně dovolte mi se opravit - je to ta nejstrategičtější surovina, kterou ve velké míře už nemáme - po roce 1990 byla naše voda ve městech a obcích rozprodaná nejrůznějším společnostem - obvykle neprůhledně a za pakatel a za velmi nevýhodných podmínek. Majiteli se stali jednak čeští spekulanti a zčásti západoevropské koncerny. Některé podvodné prodeje dodnes řeší soudy.
A příklad ohledně deprivatizace vody si naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) bere v nejvyspělejších zemích světa. Například v německém hlavním městě Berlíně zvítězila přímá demokracie, kterou prosazujeme. V roce 2007 vznikla v Berlíně občanská iniciativa, která si dala za cíl rekomunalizaci (tedy deprivatizaci) zásobování vodou. Občané zorganizovali kampaň, která postupně sílila a zvyšovala tlak na politiky, a občané soudně vyžadovali zveřejnění celé smlouvy. Představitelé města se bránili, že by to představovalo vyzrazení obchodního tajemství. Ale našel se někdo, kdo smlouvu poskytl tisku a tisk plnil svou funkci, na rozdíl od České republiky, a smlouvu otiskl a ukázalo se, jak je pro město nevýhodná, a už nebylo co tajit. Zároveň občanská kampaň sesbírala 280 tisíc hlasů občanů Berlína pro vyvolání referenda, které v roce 2011 přineslo 660 tisíc hlasů pro deprivatizaci.
Vystupňovaný tlak město donutil smlouvy vypovědět a zpětně vykoupit vodárny. U francouzské firmy Veolia to už v Berlíně proběhlo, s německou RWE se berlínský senát, vedený v současné době velkou koalicí sociálních a křesťanských demokratů, domluvil na kupní ceně 650 milionů euro, kterou město zaplatí z rostoucích výnosů svého podílu u RWE, takže to daňové poplatníky nebude stát nic. Naopak. Spotřebitelům byly hned během roku 2013 vráceny poplatky za vodu ve výši 60 milionů euro, což se rovná 15 % snížení ceny, které se udrží i v dalších letech.
Ale pojďme k dalším příkladům. Když američtí osadníci chtěli kupovat půdu od indiánů, nikdo z indiánů netušil, co chtějí – říkali si, copak lze, aby běloši vlastnili půdu, na které indiáni žijí? My bychom si měli položit otázku stejně – copak lze firmám prodat vodu, která patří odjakživa lidem v České republice? Ta voda přece nepatří nějakým konkrétním lidem či firmám, voda patří k naší zemi a tu nelze přece nikdy nikomu ve skutečnosti prodat - je dědictvím a majetkem celého našeho národa, nikoli nějakých zastupitelů, politiků nebo jednotlivců. Zisk z prodeje vody je proto majetkem nás všech - ale je úplně absurdní, když plyne někam do Německa nebo Francie.
To, že voda na mnoha místech nepatří nám, má vícero důsledků - nejen prostou nemorálnost. Pochopitelně taková voda je často až několikanásobně předražená oproti skutečným nákladům, protože cílem soukromých majitelů je zisk a čím větší, tím lépe pro ně. I to je proti zájmům nás občanů i státu. Cílem našeho hnutí SPD je naopak to, abychom v naší zemi žili co možná nejlevněji za co nejlepší kvalitu života.
Další problém je hrozba terorismu nebo války - voda může být cílem útoku teroristů a prostřednictvím vodovodu lze ohrozit miliony lidí v celé zemi. Není vůbec moudré, aby tak strategickou oblast měli v rukou neznámí soukromníci.
Voda není a nesmí být tržní zboží - ostatně nikdo si nemůže vybrat dodavatele ani vodu - vodovod máme doma jen jeden. A pokud tady máme přirozený monopol, tak jeho majitelem může být jedině stát, kraj nebo obec.
Návrat vody pod společnou správu občanů je jedním z hlavních bodů programu našeho hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD).
Chceme, aby se voda dostala zpět do rukou krajů, měst a obcí a aby například cena vody byla limitovaná přesnou hranicí nad prokazatelnými náklady.
Chceme, aby záruky nad bezpečností vodních zdrojů převzal stát a veřejnoprávní majitelé.
Cíl je, aby voda byla levná, kvalitní, všude dostupná a bezpečná před útokem odkudkoli.
Cíl je, aby přiměřený výdělek z prodeje vody byl použitý pouze ve prospěch zmíněné kvality a bezpečnosti.
Vycházíme přitom z hlavního principu našeho programu, že cílem není jen zvyšovat HDP – což roztáčí spirálu inflace - ale také zvyšovat kvalitu života každého jednotlivého konkrétního člověka a to tím, že co lze, se pokusíme zlevnit a zjednodušit. Je hezké, když nám vláda řekne, že nám roste HDP, když to je dané třeba tím, že voda v naší obci či městě je pětkrát dražší, než by doopravdy musela být. Takový nesmyslný růst ať si vládní ekonomové strčí za klobouk.
