Nejmenší zlo je vyměnit současné politiky

Současná vládní krize nemá jiné řešení než nové volby. Je to nepopulární konstatování, ale důvod je jediný - každé jiné řešení je ještě horší. Tahle krize je totiž jen vyvrcholením vnitřní války, která vypukla ihned po obsazení ministerstev novou vládou. Skončí buď smírem, ututláním skandálů a rozdělením "kšeftů" nebo bude válka pokračovat ještě další měsíce, než vyústí v pád vlády.

Dnešní problém nastal, když se rozdělovaly ministerstva a dopravu a vnitro netradičně dostala nejmenší strana Věci veřejné. Jedno je přitom klíčem k penězům, druhé je mocenskou pojistkou penězovodů. Někteří politici vzali vážně výzvu k očistě úřadů od korupce a rozhazování státních peněz nebo se někteří tak alespoň začali tvářit. Od tohoto okamžiku nastal v řadách "starých struktur" stav ohrožení. První výstřely padly zřejmě na ministerstvu obrany, které začal Saša Vondra čistit od "mafie" spojené s bývalými lidovci, s lidmi spojenými dnes hlavně s Miroslavem Kalouskem. Jako jsou třeba Kopřiva, Barták, Severa, Parkanová a další. Další válku rozpoutaly Věci veřejné se svojí delangerizací. Útok na bosse Langera, který je stále napojený na premiéra Nečase, znamenal útok přímo na ODS. Komunální volby v Praze pak definitivně rozeštvaly také ODS a TOP 09. Zavládla atmosféra boje všech proti všem. Ne že by to bylo špatně. Finančně analytický útvar sice pracoval velmi nestandardně, když pod průhlednou záminkou sledoval účty Vondrova předsednictví. Na nic nezákonného sice nepřišel, ale kauza nám dává dvojí velmi důležité poselství - jednak to, že vláda skutečně bezhlavě utrácela, krize nekrize. V případě Vondry také, že když je byť sebepoctivější hlava v nebesích, pak neví, co dělají ruce, ale také to, že pokud je dobrá vůle (poručí-li Kalousek), pak dopátráte téměř cokoli. Pamatujme si to a chtějme se dopátrat původu majetku všech politických zbohatlíků - od Kalouska, přes Palase, Tlustého až po Dalíka, Topolánka a Langera.

V rámci války politiků padali z ministerských skříní kostlivci jak šohaji na trnkobraní. To je fajn. Krize může znamenat očistu. Dozvěděli jsme se to, co jsme věděli: Věci veřejné jsou marketingový projekt. Měli bychom se dozvědět i B. Tedy, že takovým projektem jsou všechny parlamentní strany. Jsou to svým způsobem standardní firmy, pouze podnikají v oboru řízení veřejných věcí a jejich přirozeným cílem je získat moc a tu použít ve prospěch svých voličů a sponzorů. 

Když se mě server Peníze.cz ptal, zda si myslím, jestli se u nás neprivatizuje politika, musel jsem se chvíli naivitě otázky smát. Politika je přece zprivatizovaná od prvopočátku. U nás už od devadesátého roku. Ostatně moderní občanskou společnost přece vynalezli podnikatelé - bohatí řemeslníci, živnostníci, kteří svrhli feudály, aby měli svobodnější prostor pro své podnikání. Každá strana hájí něčí soukromé komerční zájmy a je to legitimní. Problém nastává, když nevíme, čí zájmy a proč je ten či onen politik hájí. Nevadí nám přece milionář. Vadí, když nevíme, kde miliony vzal. Nebo, když tušíme, že je nefér způsobem vzal nám. Vadí neprůhledné mocenské lobby.  

Vít Bárta mi vůbec nevadí proto, že investoval do bezejmenné strany a dovedl ji do parlamentu. Podstatné je přece, jak na svém místě bude pracovat. Nezaznamenali jsme, pokud vím, jedinou zakázku, kterou by přidělil sobě či své partě. Naopak - začal jako první s úsporami na předražených zakázkách. Jeho předchůdce Aleš Řebíček byl také bohatý podnikatel - dokonce z fochu, a tak jeho "bývalá" firma na dopravě dostala zakázky za pár set milionů. Proč tehdy politici včetně jeho kolegy Nečase cudně mlčeli?

Dalík, než poznal Topolánka, byl absolutní nula a chudák. Dnes se taky topí ve stamilionech. Jak to, že po jejich původu Kalouskovci nepátrají? A dřívější Kalouskovi a Severovi lidovci byli synonymem propojení byznysu a politiky. Kalousek díky svým zbrojařským kontaktům jím zůstává podnes. Je veřejné "tajemství", že TOP 09 zřejmě vybudoval s jediným hlavním cílem - dostat se zpět do vládní hry a oživit miliardový ekologický tendr (což jediné mu kupodivu zatím nevyšlo). 

Současná vláda má problém. Teatrálně chtěla bojovat s něčím, z čeho v podstatě vyrostla. Ten boj byl předem nejen marný, ale vzat do důsledků nutně musel znamenat vzájemný boj. Nejde hledat zlodějinu na obraně, abyste nenarazili na Kalouskovu partu, to samé platí o všech dalších ministerstvech - za prošustrované peníze tam svorně odpovídají všechny strany, co kdy byly u moci. Zlodějny prostě kvetly všude. 

Řešení jsou principielně jen dvě:

Odpovědní politici se dohodnou a uzavřou mír. V praxi to znamená konec skandálů, konec veřejného praní špinavého prádla. Znamená to velkou amnestii pro všechny zloděje a rozdělení moci mezi vyvolené. Do budoucna to ovšem stejně znamená občasné provalení skandálu, pletichy a vzájemný skrytý boj. A nakonec stejně rozpad koalice. 

Řešení ideální by však bylo, kdyby strany našly mezi sebou lidi neušpiněné minulostí a ochotné jednak veřejné peníze dál nerozkrádat a nerozhazovat a taky ochotné minulé zlodějny rozkrýt a pojmenovat. S těmito lidmi by vytáhly do voleb a požádaly občany o důvěru. Spousta takových nových a slušných lidí v poslanecké sněmovně i senátu už dnes pracuje. Potíž je v tom, že stále jsou jejich šance proti starým politickým matadorům mizivé. Voliči by snad také našli i další strany, vůbec neušpiněné, s lidmi, kteří by mohli ve funkcích obstát. Parlamentní strany jsou ve finanční krizi - což mimo jiné srovnává jejich náskok před stranami, které stát nefinancuje z veřejných peněz.

Když si pročtete volební programy a hesla všech současných vládních stran, je jasné, že to, co teď předvádějí, drtivá většina voličů nevolila. Pokud nějaké zboží nefunguje tak, jak má, měl bych mít možnost ho vrátit nebo vyměnit. Velká část vrcholných politiků klamalo a zklamalo. Lež a podvod je nejčastější porucha současné politiky. Odpovědní nezaslouží jiný osud než porouchaný mixer. Když nejdou opravit, musíme je vyměnit. Nemyslím, že po nich přijdou lepší - ale nové koště obvykle chvíli lépe mete a na ty na poruchy dá snad větší pozor.