Lék na zloděje: majetková přiznání a okamžité sankce

Co ukázala kauza Rath? V prvé řadě je potvrzením toho, co léta marně tvrdím - dotace z evropské kasy jsou ve většině případu nemorální a v budoucnu nás přijdou ještě draho. Velká část peněz se vyhodila na naprosto zbytečné a předražené projekty. Znamená to taky Damoklův meč nade všemi, kdo se dotacemi zabývají  - chtě nechtě, v každém kraji jsou informace o machinacích s projekty a penězi a na lumpárnách kolem nich se přitom podíleli straníci všech vlivných stran, bez ohledu, zda jsou nalevo či napravo.  

Kauza Rath samozřejmě ukázala naprostou, ale skutečně totálně naprostou neschopnost státních zástupců a policie. Ukázalo se, že kdo chce korupčníka dostat, hůl si najde. Ukázalo se, že lze nejen odposlouchávat, ale také dokumentovat pohyby peněz a že lze zatýkat kohokoli? Kohokoli? Jistě  - jen tehdy, když je politická objednávka. V kauze Promopro státní zástupce nepovolil ani odposlechy, ani domovní prohlídky. Stejně tak to bylo i v kauze Drobil. Kolik domovních prohlídek bylo u Janouška a Béma? Víme několik let, že minimálně pan Janoušek má miliardová konta ve Švýcarsku. Jak je možné, že se nikdo nepídí po tom, kde peníze vzal? A pan senátor Palas? Kde vzal stamiliony, kterými vládne? Kauza Rath v plné nahotě ukázala, jak moc nechceme řešit rozkrádání naší země. Ostatně, není třeba každému instalovat v domě odposlechy a na každého pověsit sto poldů jako na pana Ratha.

Stačilo by přitom málo  - majetková přiznání - ovšem ne ta bezzubá, která dnes navrhují mí přátelé poslanci, ale skutečně účinná. To znamená povinnost doložit legálnost nabytého majetku s tím, že každá nedoložená částka se daní sto procenty. To by se nám kasa, panečku, plnila tak, že bychom okamžitě mohli zrušit nejen poplatky v nemocnici a lékárně, ale také některé daně.  Přátelé právníci a poslanci se pokouší argumentovat tím, že nelze nic danit zpětně. No, ono je to, kamarádi, jinak. Za prvé  - povinnost danit příjmy tu máme od prvopočátku. Byla dokonce v jisté formě i za komunistů. To znamená, že jakýkoli příjem, který kdo kdy měl od jisté minimální výše, musí být zdokumentován finančním úřadem a zdaněný. Jakákoli větší výdělečná činnost mimo oficiální ekonomiku je v ČR a byla i v ČSSR nelegální. Jakýkoli nelegální příjem pak proto od nepaměti podléhal sankcím. Finančním a mnohdy i trestním. Je to tak jednoduché, že přivírat nad tím oči může jen zloděj.

Tvrdá majetková přiznání mají i doprovodný preventivní efekt. Mnoho lidí přece jen krádeže alespoň omezí, protože peníze by si u nás nikdy nemohli užít. Nám, prostým lidem, kteří žijeme jen z vlastní práce, to pak dá lepší pocit. Že pracovat a slušně žít se možná nakonec vyplatí víc, než být gauner a zloděj. I to je velký signál, silné poselství, kterého je ve společnosti třeba jako soli.