Majetková přiznání - bič nejen na amnestované zloděje?

Miloš Zeman považuje majetková přiznání za klíč k odhalení korupce a naopak třeba Boris Šťastný za zrůdnost. A Miroslav Kalousek se směje, protože před rok 2002 se prý nedostaneme.

Majetková přiznání korupci nikdy neodstraní a kdo to tvrdí, tak to zřejmě nemyslí vážně. Jistý expremiér a strojvedoucí nabyl stamilionový majetek zcela legitimní cestou, prostě levně nakoupil akcie a draho je prodal. Všichni víme, že za standardní situace se takový výhodný obchod rovná biblickému zázraku v Káni Galilejské. Zavání podvodem na sto honů. Ovšem chtěj nechtěj  - operace to byla a je naprosto legální. Plyne z toho, že pokud budu chtít nějak legalizovat úplatek, vždycky si cestu najdu. 

Cílem majetkových přiznání z mého pohledu není jen zabránit stávající korupci, ale tam, kde to lze, zabavit majetek nelegálně nabytý v uplynulých letech. Pokud existuje důvodné podezření, že majetek byl nabytý nelegálně, pak finanční úřady ve spolupráci s Finančně analytickým útvarem musí mít povinnost přešetřit původ tohoto majetku. Není přitom nutné, aby lidé sami dohledávali a dokazovali své příjmy. Úřady všechny legální příjmy evidují už přes sto let. Všechna dědictví dary, výplaty, honoráře ve významnější míře podléhají zdanění a evidenci. Pokud jste našli igelitku se zlatem, pak máte povinnost ji odevzdat, pokud vám babička darovala pytel dolarů jste povinni tento příjem ohlásit a zdanit. I v případech, že je dar osvobozen od daně, musel být v minulosti legalizován darovací smlouvou a samozřejmě pak odpovědnost za zdaněný majetku padá na dárce. Za nesplnění povinností vůči státu pak byly a jsou stále platné finanční a často i trestně právní postihy. 

Nejde tedy o žádnou retroaktivitu a už vůbec ne o obtěžování řádných občanů. Proto navrhuji k diskusi, že by byla majetková přiznání například od částky 20 mil. Kč. Majetková přiznání fungují ve vyspělých západních zemích světa a já je v principu vidím jako povinnost doložit majetek velkého rozsahu s tím, že prvotní důkazní břemeno je na státu. Teprve pokud stát ve svých registrech nenajde legální příjmy, které by podezřelý majetek zdůvodnily, pak teprve se může zeptat vás, odkud jste peníze či majetek vzali. A vaše tvrzení úřad ověří. V případě, že jste majetek skutečně našli v matraci po tetičce, pak navrhuji, aby stát zatajení nálezu trestal - a to už podle dávno platných principů, zákonů a předpisů. Tedy například zabavením onoho nelegálně nabytého příjmu, vystavením tučného penále a podobně.  

Pan Kalousek má jako vždy v případě svých formálních protestů proti výkonu principů spravedlnosti pravdu - omezují nás plynoucí promlčecí lhůty, omezují nás lhůty pro povinnost archivovat daňová přiznání a další dokumenty. 

Jednoduchá cesta je tato: okamžitě pojďme analyzovat, které lhůty lze ještě prodloužit, aby nám těch zlodějen uniklo co nejméně. Pana Kalouska prosím, ať jeho ministerstvo a jemu podléhající úřady zatím vypnou skartovačky. Na mnohé zločiny je promlčecí doba až 20 let, u mnohých zločinů a krádeží přerušilo promlčecí dobu vyšetřování, takže pokud nezmizí důkazy, pak se ještě mnohého zajímavého můžeme dobrat.  

Povinnost prokázat legální původ svého dosavadního majetku, to znamená, zdali mohou dotčení prokázat legální příjmy v této výši, by šla v důsledku aplikovat i na nakradené majetky amnestovaných zlodějů a tunelářů a našli bychom tak možná cestu, jak jim tyto majetky odebrat.  

Klíčem na korupci jsou opravdu zcela jednoduché principy - uzákonit povinnost pro všechny politiky a exekutivu, pečovat o veřejný majetek s péčí řádného hospodáře, prevence ve formě institutu korunního svědka, který bude motivovat účastníky korupce k svědectví a korupčníky znejistí, svižná a nekompromisní práce policie a státních zástupců a samozřejmě transparentnost veškerého hospodaření s veřejným majetkem. Tedy to, co tady dodnes v žádném případě obecně neplatí. Kupodivu - jde přitom o principy obvyklé v celém civilizovaném světě. Vše z výše uvedeného je ověřeno, odzkoušeno a ve světě funguje. A ptejme se, proč přes dvacet let občas trpíme mylným pocitem, že jsme demokratickou zemí, když jsme dodnes stěžejní zásady a pravidla vyspělých demokracií nepřejali.