Veřejné zdravotnictví není samoobsluha

Zavedení standardů ve zdravotnictví má svou logiku. Bylo by dobré vědět na co všechno máme ze své pojistky nárok. Je určitě správné, dostat z bohatých, kteří na to mají a chtějí si připlatit, nějaké peníze navíc.  Jenže k ideálnímu stavu vede těžká cesta. Už dnes platí ve zdravotnictví  standardy a nadstandardy - ne že ne. Jednolůžkové pokoje za příplatek už dávno nemocnice mají. U zubaře je pak téměř všechno nadstandard. V praxi se vám nestane, abyste za návštěvu zubaře pár stovek nezaplatili.

Víte jak nejlíp poznáte chudého člověka kdekoli na světě? Podívejte se mu na zuby. Chudí nemají děravé čelisti jen proto, že jsou blbci nebo se bojí zubaře. Oni na něj taky nemají, respektive když mají volit plnou tašku jídla nebo zubař, zvolí raději jídlo. A tohle má další souvislosti  - špatný chrup má vliv i na ostatní organismus, kdy se skutečně přímo podílí na vzniku kardiovaskulárních nebo infekčních chorob a kdy samozřejmě otevřené rány v ústech nebo paradentoza oslabují imunitní systém. Jsem laik, ale i jako obyčejný pacient mám silný pocit, že státu se úspora na nízkých standardech ve stomatologii nemůže vyplácet. Ušetřím pár stovek na ošetření chrupu, ale za pár let postiženého člověka budu muset léčit často za miliony korun. 

Pan ministr zdravotnictví říká, že péče, kterou člověk dostává dnes je standard, který se bude dále zvedat. A kdo chce, může si zaplatit dražší alternativu která z medicínského hlediska nemá význam. Standardy budou určovat vyhlášky ministerstva zdravotnictví.

Jsem pro mít možnost připlatit si něco nadstandardního - třeba aby mi jizvu sešili zlatou nití. Jen jsem proti, aby nadstandardem byla léčba na nejvyšší úrovni. V praxi nikdo z nás nepozná co je nutné pro naše lepší zdraví. Možnost volby předpokládá, že se umím kvalifikovaně rozhodnout.

Souhlasím, že příplatek za robotickou operaci může být na místě - ale jen v okamžiku, kdy zjevně tato technika není třeba z ohledem na moje zdraví. Mladý člověk zřejmě ustojí bez potíží operaci skalpelem, pro starší ročník bude méně riskantní laparoskopie a člověk s nabouranou imunitou má třeba jedinou šanci přežít jen nejméně zatěžující robotickou operaci.

 Tady je právě ono nebezpečí standardizace - jak plošně naordinovat standardy lidem, kteří se standardům totálně vymykají? 

Zavedení standardů má přinést současné úplatky do zdravotních rozpočtů. V součtu se má jednat o částky relativně malé - celkem pan ministr čeká přírůstek do půl miliardy. Z pohledu rozpočtu to je málo, ale z mého pohledu, to je  suma vysoká  dost, abychom nad ní vážně přemýšleli. "Halíře dělaj talíře" říkali kdysi veksláci na Václaváku. A shodneme se, že jistá komerce, služby za přímou úplatu mohou být přínosem. Otázka je nakolik to zpomalí růst úrovně pro "standardní" pacienty. Je evidentní, že nemocnice budou preferovat výkony a služby za příplatek. Je to stejné jako u těch zubů - s rostoucím podílem nadstandardních služeb se bude zvedat motivace tyto služby preferovat a vnucovat lidem. Poroste také tlak politiků rozhodovat co má a co nemá být standard. Poroste sociální napětí, protože mít lacinější, méně kvalitní léčbu je ponižující. V tuhle chvíli bych rozdělení na standard a nadstandard viděl jen v rovině doprovodných služeb - tedy v příplatcích za komfortnější hospitalizaci. Pokud jde o samotnou léčbu, musí být u každého z nás vybíraná ta nejefektivnější a nejméně riziková varianta. Je lákavé mít možnost připlatit si třeba na rychlejší operaci kloubu - jenže když většina začne platit, dostane se potom někdy na ty, co na příplatek nemají? Ti kdo jsou ochotní za komfortní nadstandardy platit navíc už mají možnost v soukromých zařízeních. 

Veřejné zdravotnictví není samoobsluha, kde každý nakupuje podle své peněženky - je to jedno z mála míst ve společnosti, kde si musíme být rovni. 

P.S. Pro ty, kteří se mnou nesouhlasí. Mám v současnosti těžce onkologicky nemocnou maminku a nedokážu si představit, že by nedostala nejlepší možnou péči, nehledě na to, jestli má peníze či nikoliv. 

(tento komentář jsem napsal pro server nasepenize.cz)