- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V diskusi nad tím, zda a jaká omezení má mít referendum, je třeba se vrátit ke kořenům a k principu fungování demokratického státu. Dovolím si citovat z americké Deklarace nezávislosti Thomase Jeffersona: „...Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni jistými nezcizitelnými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustavují mezi lidmi vlády, odvozující svou oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou. Že kdykoli počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustavit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svou pravomoc upravenou takovým způsobem, jak uzná lid za vhodné pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí.“
Všechna moc pochází z lidu. Lidé tuto moc - zákonodárnou i správní (v demokracii alespoň teoreticky) - dobrovolně delegují na své zástupce. A pokud chceme nazývat náš systém demokracií, musí platit princip oné dobrovolnosti. Protože v momentě, kdy přiznáme, že moc občanů si vládnout neexistuje a že ji musí předat vybraným zástupcům povinně, pak už to nemá s demokracií nic společného.
A jak by ne, je to totiž jejich země, nikoliv vybraných pár stovek vyvolených.
Občané musí mít v demokracii možnost kdykoliv moc vykonávat přímo sami. Oni, nikoliv elity, musí mít právo měnit Ústavu, oni, nikoliv elity, musí mít právo vyjádřit se k daním, které platí, a samozřejmě mají neoddiskutovatelné právo své zástupce odvolat a zvolit jiné, a to kdykoliv, kdy se rozhodnou občané - ne ti vyvolení, o jejichž odvolání se jedná.
Toto, tedy svrchovaná a politiky neomezená kontrola občanů nad vlastním státem a jeho zákony definuje demokracii. Demokracie, o níž si otírá ústa kdekdo, ta skutečná, však naše pseudodemokraty děsí jak čert kříže.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!