Hirošima a Nagasaki: Americké válečné zločiny ve prospěch byznysu

Svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, jejichž výročí si právě v těchto dnech připomínáme, je typickou ukázkou amerických válečných zločinů ve prospěch byznysu.

V čem se lišila tato města od stovky japonských měst, která Američané vybombardovali a v nichž povraždili přes půl milionu civilistů? Většina těchto měst neměla žádný vojenský význam a nebyli v nich vojáci - naopak v mnohých spolu s japonskými civilisty zahynuli i američtí zajatci. Stovky jiných měst byly vyhlazeny a statisíce žen dětí a starců bylo plošně vyvražděno, aniž by to mělo vojenský význam, a důvod byla extrémní nenávist Američanů vůči Japoncům. Byla to nesmyslná, ale lidsky pochopitelná msta za Pearl Harbor a za mučení amerických vojáků.

Hirošima a Nagasaki ovšem do této kategorie nespadají. Nebyly zničeny atomovou bombou, aby se urychlil konec války - to je lživá legenda, kterou vytvořil uměle americký prezident Truman a část jeho poradců, aby se vyvinili z hrůzy nesmyslného zločinu, který vyvolal studenou válku a jaderným zbrojením ohrozil život na planetě zemi. Tuto lživou a mnohokrát po válce vyvrácenou legendu kupodivu ještě dnes šíří i česká média včetně veřejnoprávní ČT.

Ty dvě atomové bomby svržené v srpnu 1945 sice také zahubily desetitisíce nevinných civilistů, ale cíl měly ve skutečnosti jiný. Stalina a sověty. Demonstrovaly novu sílu Ameriky a jejich novou doktrínu. Předešlý americký prezident Roosevelt se Sověty spolupracoval a považoval je za spojence a chtěl je “odzbrojit spoluprací a přátelstvím i po válce“. Stalin mu věřil.

Truman věřil, naivně a mylně, že svrhnutím bomby opravdu uspíší kapitulaci Japonců bez sovětské pomoci a nebude muset splnit sliby, které Sovětům a Stalinovi dal Roosevelt ohledně územních zisků a hospodářské pomoci. Stalin si to uvědomil a na jednání své vlády podotkl, že Američané využijí svého atomového monopolu, aby v si v Evropě diktovali podmínky, ale on na vydírání nepřistoupí. Nařídil sovětské armádě, aby urychlila vstup do války v Asii a sovětským vědcům, aby urychlili práce na atomové bombě.

Naopak zakomplexovaný Truman považoval bombu za svůj trumf nad Stalinem. Ve skutečnosti však jen donutil Stalina změnit strategii. Z přátelské na nepřátelskou.

V tomto ohledu je třeba zmínit dvě zásadní věci. Truman podlehl svým poradcům, kteří vůbec hloupí nebyli. Válka se ukázala jako velká ekonomická příležitost. Ekonomika rostla o stovky procent a to nejhorší, co mohlo Američany potkat, byl konec války a zbrojení. Zbrojní lobby zoufale hledala nepřítele. S pomocí Trumana se jí ho podařilo vyrobit ze Sovětů.

Nagasaki a Hirošima byly pro sověty šok. Větší, než pro Japonce, protože bombardéry plošně japonská města vyhlazovaly každý den a s daleko větší razancí. Stalin ihned pochopil, že tato zbraň není namířena proti Japonsku, ale proti Rusku. Jeho nedůvěra vůči spojencům ihned vzrostla a přesvědčila vedení sovětů o tom, že je třeba udržet mohutnou pozemní armádu a s ní kontrolovat co největší území aby se snížili dopady jaderných útoků. Atomové bomby vedly Stalina k přesvědčení, o nutnosti ovládnou co největší kus osvobozené východní Evropy a samozřejmě vedly k urychlení prací na vlastní atomové zbrani.

Ani američtí vojáci Trumanovo nadšení z bomby nesdíleli. Šest z deseti šestihvězdičkových generálů považovalo atomovou bombu za morálně zavrženíhodnou a z vojenského hlediska za bezcennou. Netušili ovšem, že o válku s Japonci už dávno nešlo - šlo o poválečné vydírání Sovětského svazu. Generál a pozdější prezident Eisenhower k tomu uvedl: “Ze dvou důvodů jsem byl proti - Japonci byli připraveni kapitulovat a nebylo nutné na ně tu příšernou věc shodit. Za druhé, nelíbilo se mi, že budeme první, kdo takovou zbraň použije."

Stejně smýšlel i vrchní velitel vojsk v Tichomoří MacArthur. I on považoval atomovou bombu za zhola zbytečnou a  po válce řekl, že Japonci by kapitulovali ihned v květnu, kdyby jim USA potvrdili, že si mohou ponechat císaře.

Hlasy proti bombě byly v americké armádě tak silné, že ministr obrany Groves zakázal generálům se veřejně vyjadřovat k jadernému úroku. Proti svržení bomb byla i naprostá většina vědců, která na bombách pracovala. Truman jejich názor ignoroval.

V Hirošimě zahynulo ihned po dopadu bomby několik desítek tisíc civilistů a další desetitisíce umírali na následky ozáření. Ve srovnání s tím útok zabil 3 243 japonských vojáků a 23 amerických zajatců.

Truman byl nadšený.  Běhal po palubě křižníku Augusta a všem vyprávěl o své skvělé bombě, když řekl: "Tohle je ta největší událost v dějinách”. Ano byla, ale v úplně jiném smyslu než pomatený Truman myslel. Oproti legendě je třeba dodat fakta: Japonci nekapitulovali.

Vzápětí Stalin zaútočil na Koreu, Kurily a Sachalin. Než mohli Japonci na útoky Rusů reagovat, svrhli Američané plutoniovou bombu na Nagasaki. Výbuch okamžitě zabil 40 000 civilistů - žen dětí a starců a pouhých 250 vojáků. Ale ani tato zrůdnost nevedla Japonce k bezpodmínečné kapitulaci a ani nemohla.

Generál Kawabe po válce řekl: O Nagasaki jsme se dozvídali postupně - v porovnání s tím byl pro nás obrovský šok vstup sovětů do války, protože toho jsme se neustále obávali. Děsili jsme se toho, jak se proti nám obrací mohutná rudá armáda, která dobyla půl Evropy."

Premiér Suzuki po sovětském útoku prohlásil: “ Japonsko musí ihned kapitulovat jinak Sověti obsadí nejen Mandžusko, Koreu a Karafuto ale i  Hokkaido a Japonsko přestane existovat. Jakmile se domluvíme s Američany, musíme válku ukončit."

14. srpna uprostřed bitvy s Rusy nařídil císař definitivní kapitulaci.

Tehdy přísně tajná studie USA z ledna 1946 to potvrzuje - cituji: "V japonské vládě nebyly téměř zmíněny americké atomové zbraně. Svržení bomby bylo pouze záminkou, která byla prohlášena za příčinu ukončení války. Je však jisté, že Japonci by kapitulovali ihned, kdy by do války vstoupili Rusové. Nejen že by Sověti zničili jejich impérium, ale bez váhání by zničili i císaře samotného”.

Americká veřejnost svržení bomb vítala, díky falešné legendě, že ukončily válku, mnozí zasvěcení ale byli  vyděšeni. Ministr války Henry Stimson, jeden z iniciátorů svržení bomb, napsal Trumanovi:  "Se sověty je třeba jednat jako se spojenci. Pokud budeme touhle zbraní pohupovat u pasu, jejich podezření a nedůvěra vzroste. To, co mě život naučil je, že pokud chcete, aby vám někdo důvěřoval, musíte mu taky věřit a nejsnazší cesta ho učinit nedůvěryhodným je mu nevěřit a dávat to najevo”. Stimson vyvolal jednání vlády, na kterém navrhl, aby USA zničily jaderné zbraně pod podmínkou, že Sověti se podvolí kontrole a nebudou je také vyvíjet. Jenže o mírovou spolupráci se Sověty nikdo nestál. Vše plynulo z naprostého Trumanova ignorantství, kdy se domníval, že Sověti nikdy nedokáží jaderné zbraně sestrojit. Japonsku bylo nakonec povoleno ponechat si císaře a naplno se ukázala nesmyslnost původní teze o bezpodmínečné kapitulaci.

Svržení dvou atomových bomb nijak neovlivnilo válku, ale ani v nejmenším nezastrašilo Sověty - naopak je to donutilo vyvinout vlastní jaderné zbraně. Stalin byl zločinec, ale jaderné zbrojení a studenou válku nevyvolal on, ale americká vláda a její touha ovládat svět bez ohledu na to, kolik nevinných zabije.

Rusy se zastrašit nepodařilo a to jediné, co se vyšinutému Trumanovi podařilo, bylo vyvolání padesátileté studené války a desetiletí jaderného zbrojení.

V moci Trumana bylo válku ukončit už v květnu 1945 a zachránit životy mnoha stovek tisíc lidí. On se ale rozhodl tak neudělat a raději se pokusil zastrašit Stalina. Připisovat vítězství atomové bombě je urážkou všech, kdo položili životy v krvavých bitvách Tichomoří a východní Asie.

Zničení Nagasaki a Hirošimy byl pouze jeden z mnoha válečných zločinů, kterých se neobyčejnou krutostí dopouštěly všechny válečné strany. V tomto případě je ale ještě zavrženíhodnější důvod - desetitisíce lidí umřelo proto, aby mohla pokračovat studená válka se Sověty a nezastavil se rozjetý americký válečný byznys.