Vážení přátelé, drazí spoluobčané, novoroční zamyšlení tradičně bilancují uplynulý rok a zamýšlí se nad budoucností.
Troufnu si říct, že v tuto chvíli není třeba cokoli vyhodnocovat, protože nikdy nikdo neví, zda to, co se v uplynulém roce událo, bylo dobré, či zlé. Když si zlomíte nohu, můžete prožít měsíc v bolestech a výčitkách, nebo můžete najít víc času na svou rodinu. Můžete mít čas na přemýšlení a na vlastní nápady, z nichž třeba jeden bude skvělý a přelomový, nebo můžete objevit nový obor studia a své budoucí práce, který vám přinese štěstí a úspěch.
Naše tradice říká, že Bůh nás neřídí, dal nám svobodnou vůli a myslím, že to je jedno z největších poselství evropské civilizace, kterou se lišíme od muslimského pojetí, kdy člověk je otrokem nějakého předurčení.
Ať už se stalo, či stane cokoli, máme my Evropané v sobě víru, že naše vůle může zlé proměnit v dobré a po tisíce let máme v sobě sílu o to dobré bojovat. Ten boj vedli naši předkové nejen mečem, ale také usilovnou a těžkou prací. I tahle ta usilovná práce a dřina je něco, co nás Evropany odlišuje od velké části pohodlnějších jižních národů mimo náš kontinent.
Nelze prorokovat, jaký bude nadcházející nový rok. To, co vím jistě je, že bude takový, jaký si ho uděláme my. Je jen na nás všech, zda bude úspěšný a dobrý, nebo přinese nějakou katastrofu.
Máme obrovské štěstí, že ten náš židovsko-křesťanský Bůh nemá ambice s námi manipulovat a to, co si přeji já osobně je, aby tuhle ambici neměl stát, média, ani Evropská unie.
Přál bych nám všem do nového roku, co nejvíce svobody. Svoboda není to, co nám tu dodnes politici předkládali, tedy svoboda jet na dovolenou do Řecka a svoboda nadávat na režim. Kdysi jsem psal, že máme svobodu slova, ale to co občané říkají, nikdo neposlouchá a elity si stejně jako za normalizace, dělají, co chtějí.
To už neplatí. Naopak, jistá část společnosti, která diktuje svoje vlastní normy, čím dál více naslouchá tomu, co říkáme a snaží se nepříjemné názory stále více a více potlačovat a v poslední době i trestat.
Svoboda není jen svoboda mluvit, ale patří k ní také svoboda ekonomická, i tu stát stále více omezuje byrokratickými předpisy, růstem daní, korupčními dotacemi a v neposlední řadě velmi špatným trendem - přesunem zaměstnanců ze soukromé sféry do té státní. To znamená, že stát v podstatě krade soukromníkům zaměstnance. Slovo krade, platí doslova, na jedné straně státní sféra má vyšší platy, než ta soukromá. Na druhé straně soukromníkům stát ztěžuje podmínky tak, aby se tam platy zvedaly co nejpomaleji. A pochopitelně ekonomická svoboda znamená, že stěží může být svobodný důchodce, který nemá ani na výši svého nájmu.
Svoboda, to je také svoboda od strachu z nespravedlnosti a také z bezpráví. I tady nám stát po léta ukazuje svoji nevlídnou tvář, když na straně jedné nedokáže po léta odsoudit ty, kteří stát okradli o miliardy, a na straně druhé máme ve věznicích lidi, kteří byli odsouzeni v nespravedlivém procesu, nebo falešně obviněné otce, kteří neplatili na dítě, které není jejich.
Svoboda také znamená svobodnou vůli nakládat svobodně se svým majetkem. I tuto svobodu jednotlivcům i firmám stát stále více omezuje a diktuje jim, jak a co smí a nesmí se svým majetkem a ve svém majetku dělat. Dokonce nám diktují, kolik a kterých cizinců s námi a za naše peníze u nás bude bydlet. Diktují nám, jaké zákony u nás smí a jaké nesmí platit, bez ohledu na náš parlament a na svobodnou vůli občanů naší země.
Svobodu, kterou nám tak velkoryse věnoval židovský a křesťanský Bůh, nám elity naše i ty evropské postupně a zcela nezištně kradou. A to i v tak bizarních oblastech jako, kolik vody smíme spláchnout na záchodě, jakou žárovkou si na to posvítíme, nebo jak silným vysavačem vysajeme prach. To vše zároveň provází bezohledná nenávistná a dehonestační propagandistická kampaň proti každému, kdo se odváží naše tradiční svobody a hodnoty bránit.
Vážení a drazí spoluobčané, jsem optimista a dovolím si s plnou vážností říct, že v současnosti vedeme po celém evropském kontinentě válku o svobodu, demokracii a evropské hodnoty. Ta válka tady je a my tuhle válku vyhrajeme. Není to poprvé, ani naposledy, ale buďme si jistí, že přirozené lidské právo na svobodu vždy nakonec zvítězí.
Ať už bylo, či je jakkoli, věřte drazí spoluobčané, že pokud nerezignujeme, pak bude bezesporu vždy lépe. Ostatně štěstí a radost si nosíme každý v sobě, a to každou vteřinu našeho života, a je jen na nás, na kolik jim dáme šanci.
Přeji Vám i všem vašim blízkým i celé naší krásné zemi radost, štěstí, zdraví a svobodu.
