Proč je dobré kandidovat na prezidenta

Ohlásit prezidentskou kandidaturu po vstupu do Senátu je neobvyklé. A chápu mnohé rozpaky. Co ten Okamura sleduje? Milí přátelé - je to extrémně jednoduché. Do Senátu jsem kandidoval prakticky z jediného důvodu - stejně jako vy jsem nespokojený s tím, kam a jak naše země kráčela minulých dvacet let a také to, že je načase s tím vším pohnout správným směrem. V prvé fázi jsem obcházel poslance a senátory, později jsem psal komentáře, sloupky, analýzy, blogy, točil streamy, napsal dvě knihy věnované tématům, která mě buď trápí nebo mě zaujala.  Ukázalo se, že mediálně známá tvář má své hranice. Pravda  - na blozích mě četlo a souhlasilo s názory často i sto tisíc lidí. Přitakal mi i mnohý poslanec či senátor - ale v praxi to někdy nepomohlo, anebo ne tak rychle a účinně, jak bych si představoval.

Proto jsem se loni rozhodl kandidovat so Senátu - logicky - je mi právě čtyřicet a v přímé volbě nemusím hledat nějakou partaj, která mě zaštítí. Tím pádem k ní nemusím být příštích šest let loajální ani dělat, že nevidím gauneřiny některých členů.

Do Senátu jdu s naprosto jasnou představou, co chci v základu prosazovat. Jenže znám senátorské hranice. A já svým voličům ve Zlínském kraji slíbil, že na rozdíl od anonymního stranického senátora bude můj hlas slyšet a že udělám maximum, abych své sliby, vize a cíle naplnil.

Platí totiž jedna zásadní premisa - nic z toho, co prosazuji, není vykalkulované téma, které by mi dodala PR agentura. Všechna témata, problémy mi přinesl život. Když jsem před třemi lety zvedl téma exekucí, neviděl v nich až na oběti nikdo problém. Já osobně poznal několik obětí a začal jsem o tom psát, hledat řešení a pro řešení jsem se snažil najít i podporu ve Sněmovně a na vládě.

Byl jsem nařčený z populismu, že chci zakázat herny. Zakázat je nechci kvůli své popularitě - ale třeba kvůli panu Kučerovi ze Svitav, zemřel poté, co syn prohrál v automatech celý dům, pekárnu, restauraci a dvě herny. Bez domova a v bídě se octlo několik rodin. K tomu nejde mlčet.  Chtít zákaz heren v kraji, kde firma Synot a herny zaměstnávají řádově tisícovky lidí, to je šílenství, uznávám, ale ne populismus. Takovou blbost si může myslet jen politolog nebo politický komentátor. 

Příkladů, proč prosazovat hmotnou a trestní odpovědnost politiků v exekutivě, ministrů, hejtmanů, starostů bychom našli ve svém okolí tisíce. Není to populismus, ale nutnost, bez které se neposuneme dál. Každý z nás musí být zodpovědný za své činy a každý, kdo spravuje veřejné peníze nebo rozhoduje o bytí či nebytí druhých, musí být za svá rozhodnutí odpovědný. Nejde o šikanu, ale v obchodním právu ne zcela jasnou věc - tedy že jednatel firmy je ze zákona povinen ji spravovat s péčí řádného hospodáře. Tuhle povinnost kupodivu nějakou záhadou politici nemají. I proto se na ministryni, co rozházela miliardy, nevztahuje paragraf o porušení povinnosti při správě cizího majetku. On totiž ministr vůbec nemá zákonem danou povinnost majetek spravovat řádně.

A opět tady vidím staré babky, jak žmoulají třicetikorunu a přemýšlí, jestli k doktorovi mohou, zatímco jinde elita s drzými úsměvy rozhazuje miliardy. Otevírá se mi kudla v kapse nad takový odporným jednáním.

Mohl bych pokračovat dalšími tématy - jako jsou nevinně odsouzení a soudci, kteří odsoudí člověka na léta do vězení, aniž by měli důkazy. 

Chybí nám tu odpovědnost - i proto chci prosazovat více přímé demokracie, přímé volby hejtmanů a starostů, ale také jejich přímou odvolatelnost voliči. Není třeba se bát - málokterý politik bude pak odvolaný - protože hrozba odvolání ho donutí nasadit maximum sil, aby ve funkci vydržel celé funkční období.

Chtít tyto věci prosadit chce buď zázemí velké strany nebo zázemí velkého množství občanů. Jako senátor za Zlín mám za sebou svůj kraj. K tomu, abych změny prosadil, je třeba ale víc  - je třeba opora občanů celé země. 

Prezidentská volba je jedinečná příležitost, jak tuto podporu získat. A není vůbec třeba volby vyhrát - už jen volební kampaň mi umožní všechna témata diskutovat, předkládat veřejnosti a médiím a získávat pro ně zastánce a hlasy lidí, médií, odborníků, poslanců, senátorů i vlády. To, že bych se stal prezidentem, má relativně omezenou naději. Ale to, že pro své názory získám díky kampani spojence, je jisté. Ostatně už dnes mnohé moje návrhy přejaly jiné strany a realizují je (viz například exekuce, korupce aj.)- prostě proto, že jsem vyburcoval veřejnou poptávku po nich.

A to je to nejdůležitější. Maximálně vyburcovat veřejnost a jejím prostřednictvím ty změny k lepšímu začít prosazovat. 

Pochopitelně jako obvykle jsou na omylu ti, co tvrdí, že prezident nic nezmůže. Není to pravda - prezidenti v naší zemi vždycky hráli v systému velmi silnou roli a směřování naší země velmi silně, často dramaticky ovlivnili. Jen hlupák se bude tvářit, že funkce prezidenta je jen dekorativní. Ano, je i symbolická. Prezident je symbol národa a je na národu, jaký symbol si zvolí. Zda loutku kmotrů, ohebného kariéristu nebo osobnost, která přesně ví, co a jak chce prosadit.

To, jestli budu či nebudu zvolený prezidentem, je vedlejší - podstata je, zda se podaří něco vykonat.. I sama kandidatura je cesta vpřed. Prezidentská funkce je pak jeden z nejsilnějších nástrojů, kterým může jednotlivec demokratickou cestou ovlivnit veřejné dění.

Proto kandiduji a proto Vás prosím o Vaši podporu.