Změňme politický systém! Chtějme přímou demokracii!

Ve vzduchu je změna. Začínám tomu vážně věřit. Vždyť už i jistý pan Jan Fischer dnes opakuje doslova moje výroky, že je se současným stavem „hrubě nespokojen“. To je jasné znamení, že i ti největší bázlivci větří a přidávají se k rostoucí většině. Nejslabší články politického establishmentu opouštějí potápějící se loď.

Změny? A jaké? Přímé volby všech

Příčinou většiny problémů v naší zemi je úpadek morálky a s ní spojené odpovědnosti. Morálku lidem jen tak nezvedneme. V každém případě jsou ale velmi jednoduché cesty, jak pozvednout odpovědnost.  

Přímá volba poslanců i starostů

U politiků by to mělo být přece jasné. Měli by být přímo odpovědní voličům, občanům. Se vším všudy. To znamená, že by měli být přímo voleni, nikoli se prodírat do parlamentu přes nečitelné stranické kandidátky. A nejen poslanci, ale také starostové a hejtmani. Starostové si dnes a denně stěžují, jak jsou závislí na křehkých obecních koalicích. Nedají kšeft, znelíbí se a jsou ze dne na den odvoláni. To stabilitě v obci nepřispívá a samozřejmě to povzbuzuje uplácení zastupitelů například výhodnými kšeftíky pro známé. 

Připomíná Vám to něco?

Ale jistě  - stejně tak jsou křehké vládní koalice. Vládní posty se rozdělují nikoli podle schopností a odbornosti, ale podle toho, kdo má jaký vliv a jak lukrativní post si v koalici vyhandluje. Vím, že odborníci nejsou v módě. Každý politik a politolog bude tvrdit, že ministerstva přece musí řídit politici, protože jejich nastavení je politická záležitost - ideová.  Ale houby. Zaprvé politici ani dnes už některá ministerstva neřídí. Paní ministryně kultury, učitelky ze základní školy, si vážím jako slušné dámy. Ale proboha, ona není politik! Prostě zčista jasna uspěla na kandidátce, stala se poslankyní a vzápětí ministryní. Gross a Langer byli bytostnými politiky, ale jejich účinkování na vnitru má katastrofální následky pro policii ještě dnes. A Kubice? Ten je sice stejně špatný ministr jako jeho parťák Langer, ale zase není politik. 

Cestou ke stabilní vládě je prezident

Samozřejmě je jasné, že vláda by měla být jak stabilní, tak mít vizi. A mít šanci svou vizi realizovat. I toto řeší přímá volba - přímá volba prezidenta, který sestavuje vládu. Prezidenta, jemuž jeho vize vyhrají volby a který sestaví, věřím, špičkový tým. Jistě i tady může být klientelismus. Věřte však, že daleko menší, neboť takového prezidenta nebudou vydírat ani frakce jeho strany, ani jeho koaliční partneři. Pokud jde o mne, na místo ministrů bych vybíral ve veřejných výběrových řízeních špičkové manažery profesionály. A nebál bych se ani zahraničních specialistů - představte si mít v týmu zesnulého vizinonáře Applu Steva Jobse nebo nějakou světovou ekonomickou špičku jako je Milton Friedman. Lidé tohoto typu nemají vazby na místní mafie - nemají potřebu krást - jejich cíl je být skutečně úspěšný a prospěšný. A to je i můj cíl.

Kontrola

To nejlepší ze sebe lidé vydávají jako olivy - pod tlakem. Proto musí být každý přímo volený politik také přímo odvolatelný. Ekonom Pavel Kohout to ve svém návrhu ústavy (v knize Úsvit) řeší elegantně - každého politika je možné odvolat v referendu. Aby byl odvolán, musí pro odvolání hlasovat vždy více voličů, než kolik jich stačilo ke zvolení. Aby se tento akt nezneužíval k opakovaným referendům, je možné o odvolání hlasovat nejdříve rok po zvolení. A pokud referendum politika neodvolá, pak lze opět hlasovat nejdříve za rok. Podle mého názoru by počet poslanců bylo možné snížit na stejný počet, jako je senátorů, to znamená z 200 na 81.

Takový systém je nesmírně stabilní a veskrze demokratický

Parlament schvaluje zákony - navrhované poslanci, senátory, vládou či prezidentem. Vládne vláda sestavená přímo voleným prezidentem. A nade vším mají kontrolu občané - ti mohou v referendu odvolat poslance, senátora i prezidenta, ale také případně zákon.

Tohle vše je samozřejmě nejprve k diskuzi. Ale ta diskuze už začít musí a musíme se posunout dál. První krok je zákon o referendu.